Bolest za smíchem

8. listopadu 2018 v 13:58 | Moela
Zdravím každého čtenáře, který klikl na můj článek. Jistě to také znáte. Smějete se, ale uvnitř pláčete. Na hrudi vám visí snad tunové břevno tíží, které vás táhne ke dnu. Máte náladu zmizet někam pryč, ideálně úplně z povrchu zemského. Věřte mi, nejste v tom sami, přestože to tak často vypadá. Každý z nás si někdy prožívá muka, která ho pomalu drtí ve svých spárech a odmítají pustit. Tíživý pocit, strach a nejistota z toho, že se kdokoli může něco ještě více pokazit. Bezmoc, která nám krade i ty zbytky slabé naděje, jež nás drží v boji. A pak? Dojdou síly a vy spadnete na zem s nechutí pokračovat v boji, bez síly a odhodlání vyhrát. Na výhru již většinou ani nemyslíte, jelikož ta se vypařila v hořkém oparu žalu...
Nehodlám zde nikomu vštěpovat iluze o snadném žití s výjimečnými problémy, které jsou asi tak velké jako chuť šneka darovat svou ulitu náhodnému kolemjdoucímu (samozřejmě vám ji žádný šnek dávat nechce, ale dost pochybuji, že se nad tím vůbec někdy zamýšlí). Všichni jsme na tom stejně a nejméně jednou nás tyto stavy dostihnou (opět se vracím k předešlé myšlence a tímto velice "nenápadně" odskakuji od šneka). Nikdy při nich však nesmíme ztratit víru, právě ta nás většinou jako jediná drží nad hladinou. Nenechá nás padnout a stále bude usilovat o lepší chvíle, proto ani my na oplátku nenechme padnout ji. Věřte prosím, věřte v sami sebe a bojujte. Své války nevyhrávejte jen pro okolí, ale hlavně sami pro sebe. Máte ještě více sil, než sami myslíte a pokud máte pocit, že vám jich dochází? Na chvíli si odpočiňte, naberte jich, znovu vstaňte a pokračujte ve své cestě. Život nikdy nebyl, není a ani nebude bezstarostný. Vždy v něm bude spousta problémů, které nám budou všechno komplikovat. Pokusme se tedy prosím těšit z jakýchkoli šťastných chvilek, které nám budou dopřány.
Spoléhejme na vlastní síly, ale zároveň mějme stále na paměti, že přijmutí pomoci není slabost! Společně to dokážeme, věřím v to a vy prosím věřte se mnou...
 

Kam dál

Reklama